Workshop "Podzimní portréty" s Ondrou Uhlířem

Třetí říjnový den připadl letos na čtvrtek, což bylo rovnou na oslavu, jelikož se taková zvláštnost naposledy stala v roce 2002. Kromě toho, že v Uherském Brodu otevřela „Pekárna u Jahodů“ a ve věku 66 let umírá autor Tom Clancy, pořádá Ondřej Uhlíř v Hradci Králové workshop na téma "Podzimní portréty" (psů, pozn. redakce). Musel jsem si tedy v tento den vytrpět taková muka, jako nenastavit si budík, nejít do práce a snídat a pít kávu v teple vlastního obýváku u televize ... humus :o)

Před desátou jsme se začli objevovat na předem dohodnutém místě. Tedy "začli objevovat" je asi silná formulace. Já jsem tam stál sám a drtivá většina lidí prostě přijela trollybusem na okraj Malšovic. Po krátkém přesunu k Orlici nás Ondra zasvětil do programu workshopu, tedy že my jsme ti, kdo bude říkat kde, jak a proč chce psa fotit a Ondra nám na našich fotkách bude vysvětlovat, že tam, takhle a proto je to špatně. Rozhodně prima plán, k jeho realizaci nás musel v podstatě dokopat. A tak u loděnice, ve vysoké trávě, začaly vznikat mé první fotky .. a hned dostávám první rady, jak to udělat jinak (jak Ondra správně poukázal, celý den nám vysvětloval, že jinak neznamená lépe, i když to tak vlastně pořád bylo).

Samozřejmě, že jakmile došlo k prvotnímu nakopnutí, i když jsme se nakopávali kilometr, jeli jsme pak jak moped do kravína .. prd .. prd .. prd .. Po několika pokusech jsme se tedy vydali zpět a objevovali místa pro portréty vhodná (našim očím ovšem skrytá). Takže kolem jdoucí a jedoucí měli možnost pozorovat šest fotografů plazících se v hlíně okolo psa na cestě, klečících v trávě okolo psa v listí pod cestou, nebo ležících na cestě čekajíc na psa, který zrovna běhal trávou a tak onak.

Když už jsem naznačil, že jsme měli za úkol najít vhodné místo pro psí portrét, byla tu i druhá strana mince. Tou bylo doplnit ono místo o psa ve vhodné póze. Musím říct, že to byl pro mou hlavu trochu oříšek. Z každé fotky vzešlo takových pravidel, která prostě platí. A ty když se dodrží, je dokonalá fotka na dosah.

Samozřejmě jsme nebyli všichni v jednom bodě, takže fotograf mající hlavní slovo si nechal štelovat psa a ostatní toho buď využívali, nebo zneužívali. Ano ano, píšu to správně - nechal štelovat. K tomu, aby pejsci na fotografii koukali tak a tam, jak fotograf chtěl, nám bezkonkurenčně pomáhaly Aneta a Veronika a za to jim patří velký dík.

Čas oběda se nachýlil a my jsme zamířili, pravda trochu oklikou, k Čechům na kus žvance. Jídlo bylo dobré, obsluha to brala od podlahy, takže jsme chvilku poseděli a pokecali o technice. Slovo dalo slovo a už jsem se viděl, jak nakupuju skla do zásoby. Dostal jsem pár tipů, do kterých se určitě pustím, pár dalších, do kterých se určitě nepustím. Ostatně řeč přišla i na Lomo, což v je v oblastech digitálního perfekcionismu prostě špatné, jenže kdo nelomí, jednoduše nežije (viva la punk!!) :o) Po obědě samozřejmě zpět k Orlici, zalehnout a pokračovat..

... a pokračovat ...

... a pokračovat ...

... aaaa pokračovat ...

Vlastně když nad tím tak přemýšlím, blížil se západ slunce a my jsme se dostali kousíček od místa, kde nám Ondra ráno vysvětloval, o čem celý ten den bude. Západ slunce byl opravdu grandiózně epesní finále. Sice bylo v plánu asi trochu něco jiného, ale někdo chtěl zkoušet siluety, takže jsme zkoušeli siluety. Nejprve tedy Verča připravila psiska na patřičné místo (které se s ubývajícím světlem posouvalo), my padawani jsme se srotili na jednom místě a nastalo mohutné focení ...

... a to na tom bylo to grandiózně epesní :) Nejen, že se k nám Ondra přidal, ale díky focení přímo proti západu slunce jsme podnikli skupinové oslepnutí. Opravdu kontrolovat snímky bylo možné pouze s velkou mírou abstrakce. Jak ale jinak zakončit tak skvělý den, než ještě lepší fotkou se světlem, které je jen pár minut denně ...?

Taaakže jak to celé zhodnotit, pokud jsem to už neudělal? Jednoduše geniální, prostě přijel skvělý fotograf, nabídl nám svoje know-how, stačilo se zeptat. Veškeré fotky byly hned na místě hodnoceny a získané vědomosti jste mohli ihned aplikovat s vědomím, že se tutově dozvíte, jestli jste danou problematiku pochopili, nebo ne. A nakonec bylo uplně jedno, jestli na té fotce sedí pes, nebo (jak pravil Ondra) plechovka od piva. Všechny ty rady byly prostě o tom, jak udělat dobrou fotku technicky i kompozičně. A jestli to teda reálně k něčemu bylo? Uvidíme ...