Forest race 2016 - můj první závod

Někdy kdysi dávno, psal se nějaký rok 2012, jsem si zakoupil koloběžku. Byla to taková ta koloběžka z rozšířeného řetězce sportovních potřeb, která měla přední kolo větší, obě nafukovací, blatníky a kovový rám. V té době něco ve městě nevídaného (pokud si odmyslíme skládací koloběžky s plastovým obutím), něco exotického, tedy alespoň pro dospělého pracujícího jedince. Bylo to lepší, než kolo, na krátké přejezdy z a do práce akurátní a vcelku skladné. Taková trochu recese a trochu hec :o) Později přicházela chuť k lepším výkonům, s větší bezpečností a větším jízdním komfortem. Po nějakém tom rozhodování si ke mně našel cestu Rudý ďábel - Kostka trip mini cross s dvaceti palci vpředu i vzadu, do města a na občasné přesuny do příměstských částí jak dělaná. Postupně jsem jezdil více a více a pociťoval limitace městského stroje, takže letos došlo ke koupi Žlutého ďábla - Kostka mushing 4. Současně s ním přišel další hec, kterým bylo přihlášení do podzimního závodu na 21 kilometrů v lesích okolo Hradce Králové.

Ambice na závod byly poměrně odvážné, a sice dojet, dojet v čase pod 1:45:00. Po pohledu na startovní listinu jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že i porazím jeden manželský pár tím, že je trhnu ke konci závodu. Nakonec se do závodu přihlásilo celým osm lidí v kategorii Koloběžka na trati 21km, ovšem jak jsem poznal z trikotů a oblečení, pro nikoho jsem nebyl konkurence a měl to být tedy jen závod s mou kondicí a vůlí .. hlavně dokončit! Plán byl jednoduchý - z tréningového průjezdu tratí o měsíc dříve jsem věděl, že jsou tam tři zásadní stoupání, jedno zásadní klesání a jeden úsek vysypaný hrubým pískem od lesníků, kde se koloběžka bořila a síly rychle mizely. Kopce a písek jsem hodlal odtlačit a zbytek dojet, jak nejlépe budu moct v poklidném tempu okolo 5 minut na kilometr.

Jenže jsem se přepočítal a stal jsem se obětí prvozávodníka .. na prvním kopci jsem jel s výše zmíněným manželským párem a jak bylo vidno, měl jsem o trošičku rychlejší tempo. Atmosféra závodu už dokonala svoje .. trhnul jsem to a začal jsem závodit. Následně se tahle chyba projevila, moje tempo nebylo pohodové a na první občerstvovačce jsem strávil více, než jsem chtěl. Na dalších kilometrech už jsem byl opět osmý a pomalejší, než jsem chtěl. Pak přišla další rána mimo plán - lesníci se činili a úseků vysypaných pískem bylo více, než při testovacím okruhu. To vše se odrazilo na několika minutách, které jsem trávil na druhém občerstvení. Při pohledu na rybník výskyt jsem funíce vychutnával vše, co měli na pultu. Posledních šest kilometrů byl onen zmíněný souboj s vůlí, včetně křečí a myšlenek na vyhřátý obývák a gauč. Na konec přišlo i takové to klišé - našel jsem poslední zbytky sil a do cíle jsem dojel za mohutného dupání ve sportovním tempu, prostě jsem vypotil co ve mě bylo. Pak už jenom eufórie a vyčerpání :o) Pocit z dokončení byl super, úsměvy a gratulace a ještě lepší pocit, když jsem zjistil, že za sedmým místem jsem zaostal pouze o necelé dvě minuty. Cekový čas 1:50:06.62! Ten jsem, s ohledem na průběh závodu a teplo o síle celých čtyř stupňů, vyhodnotil jako úspěch :o)

Poděkování patří organizátorům, mé milované polovičce, která mě nakonec vyzvedla a dopravila domů, a také tchýni čekatelce, která připravila oběd šampiónů! A příště zas!