Nosework, aneb čucháme dál

V minulém zcela impulsivně napsaném příspěvku Nosework, aneb jdeme čuchat jsem sice vylíčil, jak legendárně jsem začal .. ovšem praktických informací v něm moc nebylo. No co už, dnes se to pokusím trochu napravit. Ale předtím bych chtěl říct, že jsme dnes s Ašulí absolvovali již druhý trénink a opět nám to šlo! Na rozdíl od toho, jaký pěvecky-hysterický výkon předvádí na agility, na noseworku předvádí soustředěnou a parádní práci. 

Minulý trénink jsme tedy začali s již dříve zmíněným imprintingem. K práci používáme klikr .. klicker .. clicker .. gligr .. prostě tu věc, která když udělá "cvak", otočí se pan Ivan Petrovič Pavlov v hrobě. Kliknutím označujeme chvilku, kdy si pes čuchne ke skořici, přičemž se tohoto v sériích opakujících se opakováních se účastním já, trenérka Janča a Ašule. Janča svým odborným okem vyhodnocuje okamžik čmuchnutí a poradí, kdy kliknout. U toho všeho hlídá, aby Ašule skořici nekousla, protože pak by byla skořice raněná a kliknout zranění se nedělá .. a já krmím a krmím. Celý trénink tedy Janča skořici přímo kontroluje a nácvik děláme na "volné" ploše.

Dnes jsme se posunuli opět o trochu vpřed. V první řadě jsme nebyli na volném prostranství, ale v kravíně .. ale nebylo to v ledajakém kravíně .. bylo to ve vybydleném kravíně. A aby toho nebylo dost, bylo to v pět hodin, kdy je v listopadu už pořádná tma. Takže nahoď čelovku a jedem :o) Začali jsme tak, jak jsme minule končili. Ovšem záhy to Janča posunula o další úroveň .. přestala kontrolovat zranění skořice a umisťovala ji dál a dál od Ašule (dál a dál obnášelo vzdálenost okolo 10 centimetrů). Další level (čti level) bylo umisťování skořice do slámy, kde Ašule musela chca nechca pracovat nosem. A světe div se, Ašulka pracovala opravdu parádně. Jsem na nás hrdý!!