Mých 10 neduhů v noseworku

Během šestnácti tréninků noseworku během půl roku, které jsem absolvoval, jsem posbíral spoustu zkušeností a názorů .. tyto jsem se snažil s nejlepším vědomím a svědomím a samozřejmě také v největší (subjektivní) shodě s mou hledací parťačkou Ašulí aplikovat do jejího hledání a mého navádění. Se znalostmi ale přichází také .. a zde myslím v mnohem větším množství .. otázky, neznalosti a problémy (čti prekérní situace). Samozřejmě, jak praví základní poučka: "Veďte si poznámky o tréninku, budou se hodit.", jsem i já poctivě vedl své zápisky. Zapisoval jsem co dělat, co nedělat a jak nám to dělání a nedělání jde.

Zde je 10 bodů z kolonky "toto nedělat", které jsem v průběhu výcviku nasbíral a které je zjevně nutné opakovat. Pokud toto čtete (vězte, že já jsem rád, že čtete), můžete u některých bodů konstatovat například že toto je přeci základ jakéhokoliv výcviku, což může být pravda. Že některé body jsou zjevné už z povahy věci, což některé určitě jsou. Že co to tady ten moula žvatlá, však je to úplná blbost, i to se může stát. Jde prostě jen o deset věcí, na které já musím dávat pozor a které by třeba někomu, kdo s noseworkem má něco společného mohly pomoct usadit nějakou tu myšlenku v hlavě ...  

1. Nepodceňovat úvodní rituál

Úvodní nebo také startovací rituál by podle mého úsudku mělo být něco, čím Ašuli říkám něco jako: "Připrav se, hrajem!". Smířil jsem se s tím, že už nikdy nedosáhneme toho, že přijdeme s Ašulí na plac .. podíváme se na sebe .. souhlasně kývneme .. Ašule se rozběhne do prostoru a praští sebou tam, kde ta skořice zaručeně leží .. já dám Ašuli buřta a oba spokojeně odejdeme do západu slunce. Jelikož se to nestane, musíme opakovat onen úvodní rituál "K noze, zůstaň, čuchej" stále dokola, čímž se uklidníme a vzájemně si dáme najevo své souznění se započínajícím hledáním.

2. Nedávat vzorek jen na zem

Toto je jedno z těch pravidel, na které jsme přišli celkem nedávno. Ano, mohl bych namítat, že umístění vzorku nad zem má čas, ale jak jsem se sám přesvědčil .. nemá :o) Když jsem vzorek dával stále jen na zem, přišla trenérka Janča a nedala ho na zem .. to jste měli vidět to tóčo v té malé chlupaté hlavě, která jezdila pod skořicí na zemi, protože to tam někde na zemi vždycky je! Samozřejmě, že hned třetí vzorek nedáte metr do vzduchu, ale je třeba nad tím začít přemýšlet hned po začátku a pošetřit stres v budoucnu..

3. Neosahávat vzorky

Práce se vzorky je kapitola sama pro sebe. Zjednodušeně je příběh k tomuto bodu následující .. když budu na vzorek sahat rukama, a co víc rukama, kterýma saháte pro pamlsky .. tak na vzorky přenesu co? Přenesu na ně pach svých rukou a pamlsků. A Ašule pak bude hledat co? Pak přeci bude hledat pach vzorku, ale i těch rukou a i těch pamlsků. A to jsme co? A to jsme nechtěli..

4. Nečekat na nic

Stále poslouchám, na co že to čekám. Stále poslouchám, že jsem pomalý. Stále poslouchám, že mám psa, který to všechno potřebuje rychle. Pomalu odměňuju, pomalu startuju, pomalu to říkám, pomalu to všechno. A je to pravda, ne že ne. Čím víc dávám mezičasu, tím víc je to pro Ašuli složité .. protože si říká, co má v tom mezičase dělat..

5. Nespěchat

Stejně jako v případně úvodního rituálu, toto je věc, kterou není radno vynechat. Uspěchat nebo podcenit některou součást noseworku může znamenat problém. Složitost je nutné zvedat postupně, jedno kritérium (ale opravdu vždy jen jedno) po druhém.

6. Nebát se projevit radost

Pokud kus žvance v podobě pamlsku není (a já si myslím, že není) pro Ašuli úplné životní maximum, je třeba k dobrému výkonu dodat i emoce. V případ�� Ašule těch emocí nemůže být přehršel (z důvodu náhlého přetočení), ale nějaké emoce v podobě jásání, skřehotání nebo snad nadšeného pípání tam být musí. Emoce nemají přicházet jako kárání jen u negativního chování. Správné a chtěné chování není samozřejmé, emoce musí přicházet hlavně v situaci, kdy Ašule dělá věci tak, jak si přeju :o)

7. Nekončit neúspěchem

Vždy je nutné končit úspěchem, to je poučka nejen do pejskařského, ale i osobního a profesního života. Pozitivní konec je správný konec.

8. Netrénovat na jednom místě

Takové jedno místo po čase nasákne pachem ze vzorků. Na jednom místě se brzy vyčerpají ty "chytré" úkryty. Na jednom místě mě to po čase přestane bavit. Typů terénů je více, než jen trávník před domem. Je třeba toho využít, máme celou zeměkouli pro sebe :o)

9. Nezapomenout se rozhlédnout

Často se při trénování soustředím, kam skořici uložím, jak si tam Ašule lehne, odkud ji vypustím. Ale jak často se rozhlédnu okolo sebe? (bez odpovědi) Okolo můžou chodit třeba další pejskaři, okolo můžou jezdit cyklisté, okolo může za minutu proběhnout dítě. Okolo taky může projet vlak, nebo přistávat letadlo. Je důležité podívat se okolo, co nás oba může během hledání ovlivnit. I to patří ke složitosti, kterou do toho vnáším..

10. Nestresovat

Uznávám, toto je alfič a omegič všeho pejskařství. Když stresuju, Ašule to vycítí, snaží se mě konejšit a stresuje taky. A práce ve stresu mám dost v práci, ne? :D Takhle se to říká jednoduše, ale v zápalu boje, kdy se snažím soustředit na to všechno, abych to Ašuli nepodělal, tam se složitost nestresování zvyšuje..

A to je ono, mých deset neduhů noseworku, mé problémové desatero .. tak čuchání zdar, ať je to za rok třeba jen trio...